Legenda:

Svatý Roch, narozen roku 1295, pocházel ze zámožné rodiny,
z jihofrancouzského města Montpellier. Po smrti rodičů rozdal svůj majetek chudým a vypravil se
přes Alpy jako prostý poutník do Říma. Již během své cesty se setkal s morovou epidemií.
V různých špitálech pomáhal asi tři roky a legendy uvádějí, že znamením kříže uzdravoval nemocné.
Nakonec se v Piacenze sám nakazil, a aby nebyl na obtíž, odešel do lesní chatrče na břehu
řeky Trebbie, kde se díky psovi zázračně uzdravil.
Později se Roch od pastýřů, kteří se k němu během nemoci obávali přiblížit, dozvěděl, že ho pes
po celou dobu nemoci ošetřoval. Jazykem mu čistil rány, v chladných nocích ho zahříval tělem,
huňatým kožichem nasáklým vodou z řeky svlažoval rty i horké čelo a v tlamě mu nosil chleba
ze dvora šlechtice Gotharda. Uzdravený Roch se spolu se psem vrátil domů, kde se mezitím
rozpoutala občanská válka.
Nepokoje a zmatky spojené s válkou však způsobily, že jej vlastní strýc Vilém nechal jako
nebezpečného tuláka a vyzvědače obžalovat a zavřít.
Jelikož se Roch odmítl identifikovat jako šlechtic, byl uvržen spolu se svým psem do vězení.
Zde trávil čas modlitbami a pomáháním přátelům-vězňům, dokud o pět let později, ve 32 letech – nezemřel.
Když ve vězení umíral, prozradil při posledním pomazání svou totožnost. Ta byla poté prokázána
nejen díky dokladu, který měl v držení, ale také pro výrazné mateřské znaménko ve tvaru kříže
na hrudi.

Kult:
V 15. století byl svatý Roch ve velké oblibě a byly mu, tak jako svatému Šebestiánovi, adresovány přímluvy za uzdravení nemocných při morových epidemiích. Ostatky sv. Rocha byly roku 1485
uloženy v kostele San Rocco v Benátkách. Část ostatků je uchována i v chrámu sv. Víta v Praze.
Rochova popularita byla velká zejména v Itálii, Francii a Německu. Jeho zařazení mezi svaté
potvrdil 100 let po jeho smrti papež Urban VIII. a jeho památku stanovil na 16.srpen.
Papežem Janem Pavlem II. byl prohlášen i za patrona automobilistů.

Ikonografie:
Svatý Roch bývá znázorňován jako mladý zarostlý muž v poutnickém oděvu s širokým kloboukem
a holí.
Sv.Roch je zpodobňován s odhrnutým oděvem na noze, takže jsou na stehně patrné praskající
morové vředy. Doprovází jej pes, který někdy olizuje hnis z vředů na noze, jindy je znázorňován
s chlebem v tlamě.
Nejčastějším protějškem svatého Rocha je svatý Šebestián.